Bratislavské pyramidě H16, která už se před pár lety pokoušela zaujmout několika trackovým EP (snad každý si je musí pamatovat taktéž díky hostovačce ve Vecově skladbě "S vlkmi žijem s vlkmi vyjem" z jeho loňského alba "Dobré ráno") a jejíž základ tvoří trio mc´s Kardinál Korec, Dilema a Cigo, duo producentů, jimiž jsou Abe s Grimasem a DJ Yanko, vyšlo v pùlce června díky spolupráci labelů Hip-Hop.Sk a EMI sebevědomě pojmenované debutové album "Kvalitný materiál".
V rámci pravidla "beat je základ úspěchu", protože jestli jednoho nebere podklad, rapper se ve svém textu může klidně rozkrájet, ale stejně pozornost dlouho neudrží, zahájíme právě dotyčnou stránkou. Instrumentálnì album povětšinou zaštítil tým Grimaso a Abe, které ve dvou případech doplnil Kardinál Korec a po jednom příspìvku si připsali Wich s Vecem, nicméně práce od této respektované dvojice jmen překvapivě nepatří k těm, které by v tracklistu "tvrdily muziku" nejvíce. Spodky nejvíce fungují tehdy, když to šlape, z čehož vyplývá, že nejblíže mému vkusu se nalézají úvodní čtyři zářezy (včetně intra), k nimž bych se s klidným svědomím nebál přiřadit ani temnější a přísným klavírem opatřené "Choré riadky", či příjemným "background" vokálem protkané "Tie isté pičoviny".
Pakliže se ovšem autoři beatů nechají unést až příliš syntetickou umělinou přecházející až k mírně splašené a stále velmi prosperující jížní vlně, už to rozhodně není to pravé ořechové a obzvláště díky nevýrazným pokusùm ala "Nejsom falošný" posluchačovo ucho strádá. Jako celek jde ovšem o slušně odvedenou práci, která se sice oproti zámořské produkci, mající na vrch v propracovanosti a dlouhověkosti, oposlouchá bezpochyby rychleji, leč fakt, že se v rámci bývalého Československa jedná o zcela konkurenceschopný produkt, asi nevyvrátí nikdo.
Jestliže přebere štafetový kolík mluvené slovo, Korec s Dilemou jakoby neustále "bojovoli" o pozici leadera, s tím, že prvně jmenovaný v tomto minisouboji místy lehce doplácí na berličkové rýmy. Cigo, patrně nejslabší článek, přijímá roli třetího vzadu klidně bez nějakého většího odporu a tato pozice mu vzhledem k jeho možnostem zdá se vyhovuje. Co se týče hostovaèek, v singlové záležitosti "Nech vidia" převyšuje Rytmusùv styl (ať už jeho výčet doplácí na jednodušší podání nebo ne) nastolenou laťku H16 o třídu a narozdíl od nich mu lze věřit každé vyřčené slovo. Tina v baladě "Poď somnou von" neurazí a NS jezdci Slipo s Čistychovem si ve věci "Daj sa dokopy" odrapují svou klasiku, jež je ovšem jejich nejlepším výkonùm na míle vzdálená a lyricky mì tak na židli neposadí zhola nic.
Jedeme dál. Absence konkrétního dissování, chození kolem horké kaše a neurčité obecné tlachy tomu všemu také nepřidá. Proto bych rád apeloval na všechny emcees, aby se konečně naučili nazývat věci správnými jmény, jinak se z jejich dokolečka omílaných, mlhavých a vágních apelů stane nic neřešící evergreen. V případì jejich několikrát avizovaného "přísného rapu" bych také přivítal spíše to, aby ho ukázali a ne jen o něm povídali. To samé platí i pro neustále rozmlouvání o tom, jaké že to mají názory, jak jsou jejich témata rozmanitá, jak mohou zadiktovat kdykoliv si zamanou atd., ale aby to názorně předvedli, na to už nedojde. Navíc, kdybyste promíchali některé z jejich slok v jednotlivých tracích a zasadily je do libovolných skladeb podle vašeho uvážení, celkové sdělení by to pravděpodobně nikterak nepoznamenalo, což už je samo o sobě dost varující. Takový J. Diesel by mohl vyprávět.
Nepříliš originální témata, která se neustále jako v bludném kruhu toří okolo reprezentu, postrádají na rozmanitosti a chybí jim nápad či neotřelé schéma/pojetí. Rap o rapu s občasným zahýbaním do klišé jako "Nasávaj dym", nebo lehce úsměvné téma "Sedíme v aute" (v jedné recenci u našich východních sousedù jsem se dočetl, že se skladba "stane velkým hitem v autobazarech, autoškolách a na parkovištích", k čemuž nutno dodat, ža pakliže tomu tak skutečně bude, bůh s nimi), jehož nezachrání ani Vecùv tradiční nadhled, sice nepřekvapuje, ale od údajných leaderù slovenské scény přeci jenom čekáte něco navíc - nějaký nadstandard. Asi bych jim to i odpustil, ale to by námět musel být pojat osobitě a zajímavě, ovšem takhle by to dotyčnými rýmy převyprávěl každý třetí člověk a ne ten, kdo o sobě tvrdí, že je "jeden z nejpřísnějších ve hře", na jehož obranu bych nicméně rád dodal, že v něm Vece, jak už jsem zaslechl několikrát od různých lidí, vůbec neslyším.
Příliš popisná a místy poněkud polopatická lyrika mùže být v kombinaci s pár slabšími rýmy, které se vyznačují tím, že již pět sekund dopředu víte, jaké slovo bude následovat, pravděpodobně nejslabší moment dotyčného materiálu a ve finále tomu nepøidá ani neustále omílané tvrzení, že se jmenují H16, protože to vím i bez toho, aniž bych to potřeboval slyšet sedmnáckrát v každé skladbě. Kromě pár absolutních rýmù, které mnohdy vyzní poměrně ploše, jsem ale na druhou stranu také zaregistroval pár momentù, jež mě baví opravdu hodně, neb s sebou přináší i onu přímost a údernost. Za všechny bych si dovolil vypíchnout kupříkladu Dilemovu pasáž z tracku "Idem si svoje": "Moj tým jedna šest, brácho čo o tom vieš - nechcem viedět čo si počul, povez mi čo o tom vieš".
Ve výsledku nic nového pod sluncem. Jestliže je Vec vtipný, AMO i přes všechny výhrady, které k nim mám, originální a Rytmus pán, H16, kteří lyricky nepřesvědčili ani omylem, si nějak zařadit nedokážu. Další bratislavská kapela, o níž se možná hovoří více, než by si zasloužila.
Toto je obal z jejich první ho CD , které se jmenuje Kvalitní materiál .
Ovšem ted vydávají nové Cd s názvem Čísla nepustila , které bude obsahovat 16tracků.
hej
(kuba, 28. 5. 2008 15:42)